Blog

Pár slov do (ptačí) pranice

V Evropě i v ČR dramaticky ubylo hmyzu, odhaduje se, že až o 80%. V Evropě i ČR za poslední léta neméně dramaticky ubývá řady druhů ptáků. Souvislost mezi těmito neveselými trendy se přímo nabízí, protože hmyz představuje pro značnou část ptáků hlavní zdroj potravy. Přesto pro většinu ornitologů v ČR znamená věta „mírně ptáky dokrmuji celoročně“ něco jako rudý hadr před býčíma očima. Osobně si nemyslím, že je čas na desetiletí trvající vědecké debaty.

V Evropě i v ČR dramaticky ubylo hmyzu, odhaduje se, že až o 80%. V Evropě i ČR za poslední léta neméně dramaticky ubývá řady druhů ptáků. Souvislost mezi těmito neveselými trendy se přímo nabízí, protože hmyz představuje pro značnou část ptáků hlavní zdroj potravy. Přesto pro většinu ornitologů v ČR znamená věta „mírně ptáky dokrmuji celoročně“ něco jako rudý hadr před býčíma očima. Osobně si nemyslím, že je čas na desetiletí trvající vědecké debaty. Je čas jednat teď a tady. Dříve, než bude pozdě.

Kdy naposledy jste při nočním příjezdu autem domů zjistili, že máte čelní sklo plné hmyzích mrtvolek, které se velmi špatně odstraňují? Že už to ani nepamatujete? Já také ne. Jenže co je dobré pro motoristy, je problém pro ptáky, kteří se létajícím hmyzem krmí. Když není hmyzu dostatek, značná část ptáků hledá náhradu v bobulích jedlých keřů, ovoci a semínkách ”plevelů“. Když ani to vlivem neúrody a našeho neutuchajícího boje s „plevelinení, ptáci v lepším případě odletí tam, kde nějakou potravu ještě najdou. V horším nevyvedou v tom roce mladé (nemají je čím krmit), v nejhorším zemřou hlady.

Nechci sugestivně klást otázky typu: proč jihneme nad ptáky hledajícími zoufale potravu v zimní zasněžené krajině, zatímco nás stále nechávají v klidu ptáci hledající potravu od jara do podzimu pro sebe a své mladé v krajině plné anglických trávníků a monokulturních lánů ošetřených chemií? Ale nevycházím často z údivu, když čtu naopak častá doporučení, že přikrmovat v zimě kdy není sníh, je špatně, protože ptáci si potravu najdou. Opravdu ti, co to říkají, nevidí, jak se krajina za poslední léta změnila pro ptáky k horšímu? Tuším, že to spíše nechtějí vidět.

V naší Zelené domácnosti nabízíme širokou řadu kvalitního krmení pro ptáky, takže je mi jasné, že budu okamžitě obviněn, že mi jde o kšeft. Jenže věřte, nevěřte, existují zahraniční studie, které ukazují, že mírné přikrmování ptáků v době hnízdění zvyšuje početnost snášek a úspěšnost vyvedení mláďat. Ukazuje se, že ptáci pro mláďata stále preferují „živou“ potravu. Ale protože je čím dál tím víc náročnější jí nalovit, rodiče sami se rádi „odbydou“ na krmítku, aby měli více času na další lov pro lačná mláďata. Jak už to v dnešním složitém světě chodí, existují i studie s jinými výsledky. Proto nechme studie studiemi, on život je často „trochu“ jinde.

Taky bych chtěl, aby krajina kolem nás byla jako před lety pestrá a bez chemie a aby potravy pro zvířata bylo všude dostatek.  Na rozdíl od jiných si ale dokážu přiznat, že tomu tak není. Naší velkou zahradu máme koncipovanou jako přírodní, plnou původních jedlých keřů a stromů. Jedlých pro lidi i pro ptáky. Taky máme louku místo trávníku. Přesto již řadu let přikrmuji ptáky celoročně. Desítky každoročně obsazených budek na naší zahradě a počet vyvedených mláďat rozhodně nesvědčí o tom, že by to ptákům nevyhovovalo. Právě naopak.

Nejsem profesionální ornitolog, nesedím dlouhé dny a hodiny nad výsledky výzkumů. Jen používám svoje oči a svůj selský rozum. A ten mi říká, že řadě druhů ptáků svítí červená a bez potravy prostě nepřežijí. Nechci se dožít toho, že o dnes běžných ptácích budu svým vnoučatům jen vyprávět a ukazovat jim obrázky v knihách. Proto píšu tento článek, proto klidně podstoupím kritiku věčných optimistů, kteří si myslí, že svět je ještě pořád v pořádku. Není. Přiznejme si to a zkusme s tím něco udělat. Začněme třeba jedním plným vhodným a pravidelně čistěným ptačím krmítkem po celým rok všude tam, kde krmíme v zimě. Nemusíme krmit jen slunečnicí a lojovými koulemi. Existuje potrava ze sušeného hmyzu, z ovoce i bobulí.  Třeba ten ptačí semafor díky tomu přepne alespoň na oranžovou. Byl bych za to moc rád, vždyť co by to bylo za krajinu, kde se sice může zpívat, ale nebude mít kdo.

Petr Dobrý

spolumajitel internetového obchodu Zelená domácnost a praktický ekolog

Trávník nadevše aneb když se móda stane noční můrou.

Při procházce v satelitním městečku, ale i v běžné české vesnici či městě, se stále častěji setkáme se zahradami, kde není nic jiného, než krátce střižený trávník a maximálně pár zakrslých jehličnanů. Je až legrační, kolik lidí podléhá fotkám z časopisů, mohutně podporovanými inzercí výrobců sekaček a průmyslových hnojiv, a touží po krátce střiženém trávníku na svojí zahradě. Tento trend ještě doplňují některé zahradnické firmy, které zájemci o návrh zahrady s minimální péčí doporučí právě trávník. Zoufalý majitel, který velmi pravděpodobně nebude brzy časově náročnou péči o dokonalý trávník stíhat, je přeci pro ně dlouhodobý klient. A kšeft je kšeft.

Při procházce v satelitním městečku, ale i v běžné české vesnici či městě, se stále častěji setkáme se zahradami, kde není nic jiného, než krátce střižený trávník a maximálně pár zakrslých jehličnanů.

Je až legrační, kolik lidí podléhá fotkám z časopisů, mohutně podporovanými inzercí výrobců sekaček a průmyslových hnojiv, a touží po krátce střiženém trávníku na svojí zahradě. Tento trend ještě doplňují některé zahradnické firmy, které zájemci o návrh zahrady s minimální péčí doporučí právě trávník. Zoufalý majitel, který velmi pravděpodobně nebude brzy časově náročnou péči o dokonalý trávník stíhat, je přeci pro ně dlouhodobý klient. A kšeft je kšeft.

.

Několikrát jsem zažil setkání s jinak rozumnými lidmi, kteří vypadali sklesle. Ukázalo se, že řeší “složitou“ situaci, kdy se jim v trávníku ukázal mech a dokonce i pampelišky. Ani jedno prý přeci na anglický trávník nepatří – v časopisech to tam také nemají. A tak pospíchali utratit další peníze a nakoupit nové a zaručené lepší a zaručeně neškodné chemické postřiky proti plevelům a nějaké další stroje na provzdušňování a další a další výrobky „nezbytné“ pro kvalitní trávník. Z bezúdržbové trávníkové zahrady se tak často pomalu, ale jistě stává noční můra. Garáž domu se postupně mění ve sklad chemikálií a sekaček, do kterého se již nevejde auto. Majitel anglického trávníku také neustále sleduje počasí a je nevrlý když prší hodně i málo. Pokud hodně, je nutné často sekat (honem do obchodu pro větší sekačku nebo traktůrek). Pokud prší málo, tak se musí více zalévat (asi bude nutné to umělé zavlažování).



Častým argumentem rodičů pro anglický trávník bývá také to, že si na něm děti mohou pěkně hrát. Ve skutečnosti je pro děti dokonale nudný a děti většinou utíkají do různých zarostlých koutů zahrady (pokud nějaké jsou), nebo do okolních luk (pokud něco takového ještě poblíž je), protože tam je to přeci jen tajuplnější. Na anglickém trávníku se totiž opravdu schovává těžko, nemluvě o tom, že tam není co trhat, pozorovat a objevovat. A pokud děti nemají venku co objevovat, tak je to venku nebaví a brzy zalezou zpět domů ke své počítačové hře nebo internetu. Tam se totiž pořád něco děje. Na krátkém trávníku se neděje nic. Proč by jinak tak letěly trampolíny pro děti, které dnes vidíme téměř všude…



To že lidé běhají celé dny kolem trávníků, sekají, provzdušňují, sypou chemii… je koneckonců jejich věc. Jenže tahle „záliba“ má mnohem závažnější důsledky. V takové trávě nejsou žádné květy, takže zahrada je dokonale sterilní a dokonale nepoužitelná pro včely, včelky samotářky, čmeláky a další užitečný hmyz. Dnes spíše najdete oblasti kde o včelu nebo čmeláka nezavadíte, než lokality, kde je jich hodně. Přitom i malé dítě se ve škole učí, že bez opylení není úroda. Pravidelné chemické zálivky trávníků také dokonale hubí i to málo živé, co v anglickém trávníku žije, nemluvě o možném znečištění podzemních vod a studen.



Přitom řešení není až tak složité. Asi nelze čekat, že všichni lidé najednou změní své zahrady v květnaté louky, které budou kosit kosou. Diktát módy je silnější než realita i tehdy, kdy založení takové louky je poměrně jednoduché. Stačí pouze strhnout travní drn a osít nepatrné množství lučních semen (směs semen se zvolí dle typu půdy). Louka na rozdíl od trávníku nepotřebuje žádné hnojení a zálivku. A dokonce se seká jen 2-3 x do roka. To by mohlo být uspořených peněz na úkor tržeb prodejců sekaček, hnojiv, zavlažování…
Taková radikální změna vytrhání pracně založeného anglického trávníku, byť podložená logikou, asi není pro většinu lidí představitelná. Ale ono by mohlo stačit vyčlenit jen část zahrady „divočině“ a trávu zde sekat jen několikrát ročně, minimálně 3 - 5 cm nad zemí. V takovém kousku pozemku bez zálivky i postřiků, se za rok objeví první pampelišky a třeba jitrocel, a za pár let z ní bude louka, které má v každé roční době jinou barvu, jiné květy. Rychlost přeměny a bohatost louky závisí na místních podmínkách, ale i chudá louka je násobně hodnotnější než anglický trávník. Na květech se brzy objeví první včely a čmeláci, kteří konečně opylí doposud špatně plodící ovocné stromy v okolí. Děti si budou moci z lučních květin třeba uplést věnečky a vymýšlet různé bojové hry v “divočině“. A pokud v této části zahrady vysadíte i několik českých keřů nebo stromů, které jsou tady většinou doma a nepotřebují proto žádnou péči, děti je radostně zapojí do svých her.



Strach z bujení divočiny je zbytečný. Časem zjistíme, že vývoj i malého kousku pozemku ponechaného skoro bez jakékoliv péče, je velké dobrodružství, které stojí za to si pořídit. Potkáme tam ještěrky (stačí několik kamenů), žáby (není na škodu jim tam udělat malý rybníček) ale i slepýše, slunéčka sedmitečné, zlatoočka a další užitečné tvorečky. A když budeme mít štěstí, tak brzy narazíme na své zahradě třeba na užovku nebo ježka. Tomuto kouzlu přírody se snadno podléhá, takže se možná bezúdržbové území brzy rozšíří na úkor trávníku. Aby ne, ušetří se spousty času, jinak tráveného se řvoucí sekačkou, a na pozorování přírody, nebo na jiné koníčky, zbude více času. V současnosti jsme svědky diskuzí o tom, kolik % plochy Šumavy se má nechat samovolnému vývoji. Přitom o tom, kolik % zahrady se ponechá přírodě je jen na každém z nás. Zbavme se diktátu výrobců všech možných „nezbytností pro módní“ zahradu a zvolme co největší nezávislost na nich. Je to pohodlné, užitečné, levné a hezké. Tohle všechno najednou se málokdy podaří, ale tady to opravdu platí.



Třeba právě naše louka zajistí, že zastupitelé na obecních pozemcích budou časem také nechávat část travnatých ploch loukám a ušetřené peníze využijí na výsadbu stromů, kterých ve městech, obcích a podél cest povážlivě ubývá. Vždyť dnes často i 100% nákladů na péči o zeleň v obecních rozpočtech tvoří náklady na sekání trávy a zastupitelům to přijde většinou naprosto normální.
Nejlepší je osobní příklad na své zahradě. I zatvrzelý soused rychle pochopí, že s loukou a přírodní zahradou bude mít méně práce. Stačí, když nás uvidí třeba číst si knížku v době, kdy on musí běhat se sekačkou. Tak se snadno, právě díky vám, může stát, že i satelit nebo lokalita kde bydlíme, bude příjemným místem k žití, nejen pro lidi, ale i pro přírodu. Ono to spolu souvisí. Přeci, tam kde se daří přírodě, tam se daří i lidem. Obráceně to může platit taky, byť to tak většinou bohužel v současné době není. Popřemýšlejme.



A mimochodem, z 250 květů pampelišek uděláme snadno 1 kg pampeliškového medu, který je nejen zdravý, ale i výborný třeba na slazení čaje.

Petr Dobrý (psáno v roce 2015)



Petr je spolumajitel Zelené domácnosti, kontakt: info@zelenadomacnost.com

S novým shopem nový blog - Vítejte

Firemní blogy obchodů obvykle slouží k přesvědčování čtenářů, že rozhodně musí koupit právě ten a onen výrobek z nabídky obchodu. Tak u nás to tak nebude. Už  dlouho  si říkám, že je škoda, že zajímavé osvětové články na témata související s ekologií a ochranou přírody, které píšou zajímaví lidé do tištěných médií, rychle zmizí v propadlišti dějin. Přitom to jsou obvykle témata stále akuální. Pomoc přírodě kolem nás není přeci téma na den.

Firemní blogy obchodů obvykle slouží k přesvědčování čtenářů, že rozhodně musí koupit právě ten a onen výrobek z nabídky obchodu. Tak u nás to tak nebude.

Už  dlouho  si říkám, že je škoda, že zajímavé osvětové články na témata související s ekologií a ochranou přírody, které píšou zajímaví lidé do tištěných médií, rychle zmizí v propadlišti dějin. Přitom to jsou obvykle témata stále akuální. Pomoc přírodě kolem nás není přeci téma na den.

Plánuji proto tento prostor využít nejen pro námi psané zajímavosti a tipy, ale právě i pro zveřejnění článků, které mi zaujaly a se kterými souzním.

Občas zde v budoucnu  najdete i informace o  našich novinkách. Z přesvědčení neinvestujeme do reklamy a tak nemám mnoho jiných možností, jak informace o nových zajímavých výrobcích k lidem dostat. Ale i zde bude platit, že to budou informace bez zbytečných superlativů, často přitažených za vlasy, a zaměřené spíše na to, jak výrobky fungují v praxi a objektivní výhody i nevýhody těchto výrobků.

Sám nemám rád, když se blog více podobá skryté reklamě a jeho čtení je ztráta času. A co nemám rád, nechci dělat jiným.Tak snad se nám to bude dařit. Konečně to budete moci již brzy posoudit  sami, když sem občas mrknete. Budeme samozřejmě rádi i za zpětnou vazbu. Nechceme si totiž blogy psát pro sebe, ale pro vás... 

Předem díky.

Petr Dobrý 



kontakt na Petra: info@zelenadomacnost.com

Petr je spolumajitel Zelené domácnosti
zpátky nahoru