Zavlažovací nádoby pomáhají šetřit vodou na zahradě

2. díl seriálu o přírodních zahradách

0 123

Pokud se věnujete zahradničení, nejspíš už jste si všimli, že posledních pár let se zalévání nese v duchu boje o každou kapku vody. Srážek ubývá, naše kulturní krajina není moc schopná vodu dlouhodobě zadržovat, takže i když více zaprší, voda často jen sklouzne po povrchu a kousek dál se zvedne hladina řek. Pak se zase vrátí dlouhodobé sucho a tak dále. Zatímco systémová změna je dost pomalá a kostrbatá, sucho na zahradě je každoročně hmatatelnější, takže jestli se chceme někam posunout, je potřeba jednat.

Efektivní zalévání řeší, jak dostat vodu k rostlině s minimální ztrátou. Zapomeňte na klasické povrchové zalévání. Je to sice běžná metoda, ale v případě sucha ne moc výhodná. Velká část vody se vypaří a část vody navíc odteče. Oproti tomu ani přetechnizované systémy, které jsou využívány velkofarmáři a vyžadují různá čidla, čerpadla a elektřinu, nejsou pro běžného člověka moc užitečné. Nebudeme řešit zahrady jako ze sci-fi filmů, ale představíme si pár šikovných a jednoduchých způsobů zavlažování, díky kterým vaše zahrada ožije i s minimem spotřebované vody.

Zavlažovací nádoba Olla (čte se jako “oja“)

Na první pohled vypadá jako nějaká antická skladovací nádoba. Jde ale o jeden z nejstarších způsobů efektivního zavlažování zahrady. S minimem vody maximální užitek.

O co jde?

Nádoba se zakope do záhonku a nechá se vykukovat jen vršek. Naplní se vodou a pak už se nechá pracovat materiál nádoby v součinnosti se zeminou a rostlinami. Rostliny si skrz půdu berou tolik vody, kolik potřebují, a do půdy pak proudí vlhkost přes porézní stěnu nádoby.

Jak často bude potřeba vodu doplňovat?

Zavlažovací nádoba Olla
Zdroj obrázku lehmans.com

To záleží na velikosti nádoby, tloušťce stěny, složení vody a složení hlíny (poréznost a teplota výpalu), ze které je nádoba vyrobená – tyto faktory ovlivňují průsak vody. Jak rostliny čerpají vláhu z půdy, vlhkost se následně doplňuje z nádoby. Voda se distribuuje přímo ke kořenům rostliny. Praxe potvrdila, že tento systém závlahy funguje dobře i v místech, kde je pískové nebo štěrkové podloží. Je jasné, že čím větší je nádoba, tím déle zásoba vody vydrží. Zavlažovací nádoba může být šikovným řešením pro ty, kdo si pěstují něco na chatě, kam se dostanou třeba jen o víkendu.

Když tuto nádobu zakopete do záhonu, rostliny vycítí, že je okolo ní dost vláhy a svoje kořínky namíří tímto směrem. Může se stát, že celou nádobu obrostou, ale není to na škodu.

Některé rostliny ocení i to, když je nádoba téměř prázdná, protože rostlinám vyhovuje kyslík, který skrz vzduch v nádobě čerpají. Všechno je ale individuální a vy sami musíte pozorováním zjistit, co vašim rostlinám vyhovuje.

Doporučujeme hrdlo něčím přikrývat, a to nejen z důvodu, aby se voda nevypařovala, ale dovnitř by se samozřejmě mohl dostat nějaký zvířecí obyvatel zahrady a utopit se.

Na co se Olla hodí nejvíce?

Na rostliny, které lze umístit dokola nádoby a které mají dobře rozvinutý kořenový systém:
rajčata, okurky, dýně, cukety, fazole, kukuřice, květák, růžičková kapusta, zelí, brokolice…
Méně je nádoba vhodná pro: mrkev, brambory, ředkvičky…

Zavlažovací nádoba z hliněného květináče

Květináč na záhonu
Zdroj obrázku lovelygreens.com

K zavlažování můžete použít i obyčejný terakotový květináč (nebarvený, neglazovaný), který ale musíte zašpuntovat a shora přiklopit třeba terakotovou podmiskou (aby se voda neodpařovala). Pokud zašpuntujete květináč zevnitř, můžete v případě potřeby špunt vyndat a zálivku tak zvětšit. Spodní otvor v květináči můžete zaslepit i vrstvou betonu (cement, písek, voda). Když natřete poklici nějakou netoxickou barvou, zmírníte odpařování vody z květináče. Poréznost si můžete vyzkoušet naplněním květináče vodou a vážením – pozorováním úbytku vody – ještě před zakopáním do země. Pokud bude v pokličce díra, můžete tím zároveň shromažďovat dešťovou vodu. Takový zašpuntovaný hliněný květináč můžete používat stejně jako výše zmiňovanou nádobu Olla. Prostě ho zahloubíte do země a doplňujete vodu.

Dvojité květináče

I rostliny, které pěstujete v květináči, si můžou užívat výhody tohoto systému. Menší květník zahloubíte jednoduše do většího a princip funguje stejně jako v záhonku.
Ocení to především ty rostliny, kterým vyhovuje rovnoměrný přísun vláhy. I v případě tohoto květináče v květináči je dobré ten menší přiklopit třeba talířkem nebo podmiskou.
Dělají se ale i menší Olly, které jsou určené do květináče nebo do truhlíků.

Založení záhonku se zahloubenými květináči

Pokud si zakládáte nový záhonek, můžete celý proces zavlažování ještě trochu podpořit správným rozmístěním květináčů a rostlin.

Vykopejte jámu, která je asi tak třikrát širší a dvakrát hlubší než zvolený zavlažovací květináč. Vykopanou půdu dobře rozmělněte a touto provzdušněnou zeminou částečně zaplňte jámu k úrovni, kde má květináč dno. Zbytek hlíny promixujte s humusem. Podle vlastností původní zeminy přidejte to, co je potřeba (písek, živiny, hnojivo atp.). Dejte do jámy květináč (měl by přečnívat asi 3 cm nad úroveň terénu). Jámu zahrňte vylepšenou zeminou a máte připravený prostor pro sazeničky.
Květináče nebo jiné zavlažovací nádoby rozmístěte dle potřeby cca 60 – 80 cm od sebe (záleží především na objemu). Můžete si udělat takovou zavlažovací zkoušku, kdy nádobu hned po zahloubení do země naplníte vodou a necháte přes noc pracovat. Druhý den pak prozkoumáte, kam až se vlhkost v půdě dostala a podle toho si navrhnete rozestupy nádob.

Zahloubený květináč zalévání
Ilustrace z knihy Úsporné zavlažování zahrady

A sazeničky? Záleží na druhu rostliny a na typu nádoby. Všeobecně se mohou dávat sazeničky ke květináči blíž než k nádobě Olla, protože Olla vyčnívá jen úzkým hrdlem a rozšířená část nádoby je až pod zemí, kdežto květináč se směrem dolů zužuje. Ke květináči můžete tedy osázet rostliny těsněji, u Olly se uvádí vzdálenost 30-35 cm od hrdla.

Používání zavlažovacích nádob je jednoduché a krásně funkční, tuto techniku můžete navíc zkombinovat třeba s mulčováním, což z vás udělá úplné mistry v šetření vodou. Technika zahloubených nádob má prý své kořeny v Africe a je písemně doložená v Číně již v prvním století před naším letopočtem. Dodnes se používá v místech, kde je nedostatek vláhy a kde si lidé mohou tyto nádoby sami vyrobit z místního materiálu. Je to tedy metoda nejen funkční, ale i ekologická, protože je lokální a nezůstane po ní žádný zbytečný odpad.

Předchozí díl seriálu o šetření vodou na zahradě si můžete přečíst zde.

 

Další zdroje informací:

kniha Úsporné zavlažování zahrady

článek na webu Ollas: Unglazed Clay Pots for Garden Irrigation

Mohlo by vás také zajímat

Zanechte komentář