Ne všechno, co má myší kožíšek a dlouhý ocas, je myš. Myš je mezi lidmi vnímána jako škůdce, ale často se s ní svezou i živočichové, kteří jsou vzácní, chránění a naší zahradě rozhodně neškodí, naopak, pomůžou nám v ní nastolit potřebnou rovnováhu. Dnes si povíme o všech „myších“, těch vzácných a oblíbených i těch často zatracovaných.
Rejsci a bělozubky
Tyto dva druhy patří mezi rejskovité a mají mnoho společného. V Česku se vyskytuje 5 druhů rejsků a dva druhy bělozubek. Lidem často splývají s běžným myším obyvatelstvem, oproti myším se ale živí hmyzem a bezobratlými (mohou tedy na naší zahradě fungovat jako užiteční predátoři) a mají hlavu protaženou do typického úzkého pohyblivého čumáčku.
V Česku jsou nejrozšířenější rejsek obecný, největší je pak rejsec vodní, který žije v blízkosti vody (má dokonce na nohou brvy, které mu usnadňují pohyb ve vodě). Bělozubky mají větší ušní boltce než rejsci a na rozdíl od rejsků, kteří mají zuby pigmentované, je mají bělozubky čistě bílé. Bělozubku šedou můžeme potkat po celém Česku, dokonce i ve městech, bělozubka bělobřichá už je vzácnější a vyskytuje se ostrůvkovitě.
Rejsek hledá v terénu larvy různého hmyzu, mnohonožky, slimáky, hlístice nebo žížaly. Bělozubka loví brouky a škvory, larvy hmyzu a malé měkkýše. Je hbitější než rejsek, takže zvládne ulovit i rychlejší kořist. Pokud máte na zahradě rejska nebo bělozubku, vaše úroda není v ohrožení, právě naopak, tihle drobní hmyzožravci ji chrání před hmyzí invazí.
Plši a plšíci
Občas se objevuje slovo „myš“ i v souvislosti s výskytem plcha. Plcha ale lehce rozeznáme podle dlouhého chlupatého ocásku, kterým se často přidržuje na větvích. Plši jsou plachá zvířata, na výpravy za potravou se vydávají až za stmívání.
Všichni naši plši jsou zákonem chránění. Populace plchů, a to platí pro všechny u nás žijící druhy, je ohrožena především úbytkem přirozených a klidných stanovišť, kácením vykotlaných stromů, ničením křovin, ale i intenzivním zemědělstvím.
V Česku se můžeme setkat se třemi druhy plcha a jedním druhem plšíka. Více o nich se dočtete v samostatném článku.
Myšice
Myšice patří mezi hlodavce a myšovité, ale myš to také není. V Česku žije myšice křovinná, lesní, malooká a temnopásá. Jedna roztomilejší než druhá, nejběžnější je myšice křovinná, která je rozšířená po celém Česku a obývá lesy, křoviny kolem polí a řek, okraje měst a obcí i jejich centra.
Živí se převážně semeny, takže i zrním. Pokud krmíte na zahradě ptáky, může se chodit najíst zbytků ze země, co ptáci kolem krmítka trousí. Jídelníček doplňuje o různé plody, kořínky a hmyz. Myšice lesní se vyskytuje převážně v lesích a zbylé dva druhy myšic nejsou v Česku tak běžné.
Krysy a potkani
Záměrně je uvádím dohromady, protože si je lidé často pletou. Zatímco potkani se skvěle adaptovali na život ve městech a najdeme je na každém rohu, krysy byly dříve běžně k vidění i na místech, kde dnes už dávno nežijí. Pokud tedy potkáme ve městě „velkou šedou myš“, s největší pravděpodobností to je potkan.
A jaký je rozdíl mezi krysou a potkanem? Krysa obecná má ocas delší než tělo, je štíhlejší, má v poměru k tělu větší uši a špičatější čumák. Potkan má ocas kratší než tělo (a šupinatý), je zavalitější, má drobnější ouška a čenich zkosený. Pokud vidíme, jak nám v noci něco drobného rychle přeběhne přes cestu, asi těžko zkoumat detail čumáku. Krysa je ale všeobecně tmavší (častěji do černa), kdežto potkan je typicky šedý, šedohnědý až hnědý. Krysy mají raději sušší biotopy, potkani vlhčí.
Jak krysa, tak potkan patří mezi myšovité, ale myši to nejsou, i když mají někdy šedý „myší kožíšek“.
Hraboši
Mezi nejznámější zástupce hrabošovitých patří poměrně „populární“ hraboš polní. Hraboši mají oproti myši kratší ocas a zavalitější tělo. V posledních letech se řeší především kvůli „přemnožení“. Život hrabošů se odehrává v cyklech, během pár let se populace tak rozroste, že pak skokově „zanikne“.
S počtem hrabošů se zvyšuje také počet jejich predátorů (dravců). Hraboš je potravou i pro lišky, čápy, volavky, lasičky apod., rád si na nich pochutná také kriticky ohrožený sýček. Netrpěliví zemědělci ale hraboše raději tráví, na což doplácí celý ekosystém. Ornitologové pravidelně upozorňují na krátkozrakost umisťování jedů na polích. Zatím ale při zásahu proti hrabošům vylíváme s vaničkou i dítě a škodíme tím i sami sobě.
A co ta jediná a jedinečná myš, myš domácí? Ta kdyby tušila, kolik povyku způsobuje to, když má někdo šedý kožich a dlouhý ocásek, tak by tomu asi ani nevěřila.
Další zdroje informací:
Článek ČSO Řešením hraboší krize je ozdravení české krajiny, nikoliv jedy, upozorňují ekologické organizace
Úvodní foto: pixabay.com
Komentáře jsou zamknuty.